Bolest je v mých očích mylně vnímaná jako čistě negativní záležitost, kterou v životě nechceme a děláme vše pro to, abychom se jí vyvarovali. Jenže je tomu opravdu tak? Co když je bolest formou ohrožení, díky němuž jsme schopni se stát lepšími a odolnějšími vůči interním a externím vlivům? Co když je to ve své podstatě pevná část našich životů, díky které přichází následná adaptace a růst.
Bavíme se tady o bolesti fyzické, kterou si způsobujeme sami svými pohybovými návyky a rozhodnutími, jenž činíme v našich životech. Cvičíme málo? Něco nás bolí. Cvičíme hodně? Také nás něco bolí. Jak se v tom teda vyznat a podle čeho se řídit, abychom byli schopni rychleji a efektivněji reagovat a regulovat bolest tak, abychom z ní vytěžili co nejvíce? Na to se pojďme teď podívat.
Díky znalostem vědy již víme, že bolest je silně spojená s naším nervovým systémem a je třeba se k ní tak chovat. Každá naše část těla má receptory, které dávají signál hlavnímu nervovému systému o tom, co se v dané oblasti ne/děje. Cíleně zmiňuji i variantu „neděje“, jelikož receptory mohou kolikrát dávat nepřesné informace, což si můžeme zjednodušeně vysvětlit tím, že nejsou na takové úrovni a prodávají nám zajíce v pytli. Receptory ohrožení jsou nazývány nociceptory a ty nám hlásí, že je něco v nepořádku, obranným mechanismem je právě bolest. Ta by nám měla jasně dát najevo, že bychom měli jednak přestat konat danou činnost a druhak začít jednat.
Ale jak můžeme konat a čeho se držet, abychom našli efektivní cestu z bolesti na výsluní?